JINAK
J I N Á K
Pan Jinák šel rád proti davu. Mazaně vynalézal způsoby,jak se ubránit tlačenicím v ranní dopravní špicce, jak se vyhnout frontám při nákupech i na úřadech, vyhýbal se akcím typu průvodů a monstrkoncertů a velice si hlídal svoji- jak říkal, osobní svobodu.
Měl na tento způsob života jednoduchý recept. Profesně byl na „volné noze“,což mu umožňovalo pracovat kdy jiní nepracují a obstarávat své osobní věci, kdy většina lidí byla v pracovním procesu. Našel si „hluché“ hodiny na úřadech,kdy tam bylo nejméně žadatelů, autem vyjížděl mimo dopravní špičku na nákupy kdy věděl,že bude v obchodech co nejméně nakupujících..
Tento způsob života mu velice vyhovoval,protože se cítil volný,svobodný a nezávislý. Ostatně pan Jinák byl narozen ve znamení Vodnáře a tak se díky tomu vědomě i podvědomě choval.
Miloval neděle dopoledne. To věděl, že většina lidí spí po sobotních radovánkách a tak se projížděl autem po prázdných silnicích, nebo chodil pěšky do města,kde nebyla „ani noha“.
Sportovní klání sledoval zásadně v televizi.Že by šel na stadion svého oblíbeného klubu? Ani nápad. Přece by nestál frontu na lístky, nemačkal se jak sardinka uprostřed davu a nakonec kličkoval a dlouho stál se svým autem v dopravní zácpě odjíždějících fanoušků. Nebo se mačkat někde v tramvaji a chytit chřipku. Pro kulturní akce typu divadel a koncertů platilo to samé. Muziku si vychutnával doma na svém super stereo hifi přístroji a ne někde ve spoceném davu.
A protože byl právník, vždy si našel skulinu v nedokonalých zákonech tak, aby řešil své osobní záležitosti nestandardně,ale jak s oblibou říkával - ku prospěchu věci.
Snad proto ho vyhledávali zámožní klienti, protože Uměl.
Politiku sledoval jen okrajově v novinách, protože ji také považoval za „davovou“. Jak se můžou ti lidi nechat tak zblbnout a táhnout jak ovce za jedním nebo druhým „fírerem“ říkal často. Věrný své svobodě nepodléhal žádné ideologii, nebyl v žádné straně a liboval si,jak není organizován. Cítil se absolutně nezávislý na lidském davu a to mu přihřívalo jeho ego a sebevědomí.
V poslední době slýchal od známých jak je mezinárodní politická situace závažná. Byla dusná atmosféra mezi dvěma světovými mocnostmi. Obchodníci se strachovali o svůj majetek,manažeři,ředitelé a politici o svoji kariéru a svou moc. Pan Jinák se jen smál. Přibývalo mu klientů a on si v duchu říkal. „vidíte,jak jste závislí na politice,kariéře a majetku? Byl přesvědčen,že má vždy zadní vrátka,jak utéct z davu.
Mezitím se mezinárodni situace vyhrotila na ostří nože. Pan Jináka to nijak nevzrušovalo. Jeho klient,pan Hrabivý mu s obavou sdělil,že válka je asi nevyhnutelná.
Pan Jinák mávl rukou: „takových situací už bylo…“
Příští den po návštěvě pana Hrabivého byla však oznámena ve všech novinách a zprávách v mediích hrozná skutečnost: Dvě velmoci si vypověděli válku. Atomová katastrofa je nevyhnutelná. Je otázkou minut, kdy generálové zmačknou knoflíky od jaderných raket.
Pan Jinák byl v šoku. Celá jeho „protidavová“ filosofie se zbortila jak domeček z karet. Uvědomil si, že ta krásná modrá planeta,na které si žil svůj sen o Velké svobodě je ve smrtelném ohrožení a s ní také on. A najednou mu došlo, že není kam utéct……
Rich.