LÉTAJÍCÍ KOBEREC
LÉTAJÍCÍ KOBEREC
V jedné vesnici na úpatí tibetských hor žil kouzelník,kterému říkali Vylu-ilu, což v překladu znamená něco jako „Ten,který vyluzuje iluze“. V době,kdy se odehrával tento příběh aktuálně vymýšlel,jak naučit koberec létat.
Měl s tím velkou práci, neboť dlouho nemohl přijít na to správné zaříkávadlo. Jednou ráno ve stavu mezi bděním a spánkem se mu vše spojilo: koberec chci zdvihnout aby létat ve vzduchu! Přemítal a spontánně vykřikl: Elevatoro Éternauto! … a začaly se dít věci!
Ne jeden,ale všechny koberce v místnosti se vznesly! Protože kouzlo nebylo ještě dokonalé, koberce lítaly vzduchem jak chtěly. No dovedete si to představit!
Kouzelník nevěděl jak ten letecký den zastavit. Vykřikoval různé tajemné formulky,ale nic. Už byl hodně unaven a rozloben vzteky vykřikl: „Do prkýnka, dolů! a ejhle - koberce se způsobně a plavně snesly k zemi. A byla i přistávací formulka.
Za pár dní šaman řízení koberců pomocí gest rukou zdokonalil tak,že ho poslouchaly jak nákladní mula.Mohl ovládat jeden, nebo i víc koberců najednou.
A jelikož byl Vylu-ilu lidumil a dobrák od kosti,chtěl svůj objev použít pro pomoc prostým lidem, aby se nemuseli vláčet s těžkými břemeny,aby dlouho necestovali na tvrdých hřbetech oslů a mohli zalévat svá políčka pěkně z výšky.No,myšlenka to byla hezká.
Ale jakmile se někde objeví převratný vynález, kdo ho chce hned přednostně využít a zneužít?... Ano hádáte správně. Vojáci..
A tak,než stačil šaman kouzlo uvést do veřejné praxe,večer zabušili na jeho dveře vyslanci náčelníka hlavního generálního štábu „Bojovníků za vše“.
A že prý se má dostavit ve vyšším státním zájmu neprodleně k veliteli Zelenému mozku.Vylu-ilu nekladl odpor a dobrovolně šel s hrozivě vyhlížejícími pochopy z hroty jejich kopí v zádech. Zelený mozek ho čekal ve svém bungalovu,kde bylo vše zelené. Stěny,stoly,taburety,nádoby,stojany na louče…no prostě všechno,na čem oko spočinulo.Sám náčelník měl khaki tuniku,khaki sandále,khaki pokrývku hlavy a zelené spodní kalhotky. Zrovna pojídal špenát z khaki misky.Jeho strážci i šaman se usadili na khaki rohože před náčelníkem.
„V zájmu obrany našich kmenů odevzdáš svůj vynález pro vojenské účely.“ zahřímal „Zelenáč“ rovnou na chudáka kouzelníka. Budeš povýšen na grandšamana a dostaneš řád. Naši bojovníci pak ze zabezpečené obrany zaútočí na sousední kmeny ze vzduchu a připojíme jejich políčka k našim. Jen tak uživíme naše vojska.
To se ale nelíbilo pacifistovi Vylu-ilu: „Jsem zásadně proti válce! Nemusíme zabírat cizí majetek. Vojska rozpustíme, nebudeme je muset živit a ještě zbyde víc chleba pro obyčejné lidi.Myslíte,že ženy chtějí, aby se jejich muži nechávali zabíjet jen z vůle nějakého zeleného mozku?"
Pod náčelníkovým khaki make-upem se objevila červená barva. Tohle jeho zelený mozek vůbec nebral. Protočily se mu panenky jak hadovi z Mauglího.
Začal chroptět a nesrozumitelně nadávat. Zelené sliny mu tekly po khaki bryndáku. „To je velezrada,za to budeš popraven“ zasípal.Šaman opáčil: „Narodil jsi se proto,abys rozséval smrt? To ses ani neměl narodit,to popírá smysl života! Myslíš,že lidé se rodí,aby hned zemřeli? Jakým právem chceš brát život těm,kterým jsi ho nedal?" Velitelova reakce se podobala epileptickému záchvatu. Šaman se nenápadně sesunul ze svého koberce a vykřikl: "Elevátoro Éternauto!" Tkané koberce na kterých seděl Zelený mozek a jeho bodygárdi se vznesly do vzduchu a řízeny gestem šamana odletěly i se svými pasažéry neznámo kam – no,hodně dáááleko.
A tak Vylu-ilu zbavil lid samozvaného diktátora Zeleného mozka,kterého stejně nikdo neměl rád. Všude bylo najednou dost jídla a veselí.Vesničané lítali na kobercích a dodržovali pravidla letového provozu. Ovšem,vždyť byli proškoleni svým milovaným šamanem Grand Vylu-ilu.
Rich.