MATĚJ
M A T Ě J
Matěj byl kluk z rozhádané rodiny.Z dětství znal jen hašteření rodičů,v lepším případě zlověstné ticho před bouřkou. Od věku batolete nepoznal vlídné slovo ani pohlazení.Rodičům sloužil jako hromosvod jejich hádek. „Jdi si hrát a neotravuj“ slyšel nejčastěji. Když dospěl do puberty,rodiče se rozvedli. Soud přiřkl jeho opatrovnictví matce, která rozvod podala a to jí měl Matěj za zlé. Měl pocit,že tím ztratil domov,sice rozhádaný,ale domov.Byl introvert, „hodný hoch“ a tohle zasahovalo jeho emoce,ale nedokázal si srovnat v hlavě,kde je hranice dobra a zla.Dříve to nějak moc neprožíval,ale v pubertě myšlenky začaly bloudit a hledal pevný bod v životě. Nějakou jistotu,o kterou by se mohl opřít. NĚCO,co mu dá smysl.
Bylo v něm strašně moc lásky,kterou chtěl s někým sdílet a hodně nenávisti,kterou potřeboval vybít.Díky matce se dostal na vysněnou střední výtvarnou školu.Byla tam ředitelkou.
Matěj nenáviděl způsob,jak se ocitl na škole, ale zároveň byl moc rád,že tam je. V prvním ročníku potkal Sabinu,do které se zamiloval. To byl jeho bod! To byla ta jistota! Najednou se stal svět růžovým a nádherným…
Se Sabinou randili,ale ona jejich vztah nebrala moc vážně.Byla hezká a kolem ní se točilo spousta kluků. Matěj ve své slepé zamilovanosti tohle vůbec nevnímal.Byla smyslem jeho života.Po půlroce mu však Sabina oznámila,že je takovej „ťunťa“ a že si našla pořádného chlapa.
Matěj se zhroutil. Miloval Sabinu celou svou bytostí,vždyť byla jeho první láskou! A protože dřív opiát zamilovanosti neznal,ocitl se najednou úplně na dně.Jeho lásku nahradil vztek.Nevěděl proti čemu,kde se vzal,ale úplně ho naplnil.
Na druhý den šel s kamarády na fotbal.Hrálo se o mistra ligy.Matěje to moc nezajímalo,ale nechtěl být sám.Na stadionu byla bouřlivá atmosféra a tábory znepřátelených fanoušků na sebe hrubě pokřikovaly.Zápas začal a za chvíli odpískal soudce možná trochu nespravedlivě penaltu proti domácím.Na hřiště vlétla dýmovnice.V kotli,kde stál Matěj se rozpoutalo peklo.Fanoušci kolem něj házeli směrem k sudímu vše,co jim přišlo pod ruku a sprostě křičeli.Matěj zpočátku nechápal,ale pak se jeho vnitřní nenávist spojila s davem.To,co se v něm nahromadilo vybuchlo jako sopka.Kreténe! zakřičel a sám sebe nepoznával. Kde je ten hodný hoch? Ale ta síla,která proudila ven ho ohromě opájela.Byla to obrovská euforie a pocit "chlapáctví". Proti fandům zasáhla policie.Matěj po vzoru svých kamarádů vyrval sedátko pod sebou a hodil směrem k policajtům.Uniformy se blížily.Vtom chytil někdo Matěje za ruku a slyšel výkřik „pryč!“ Utíkal s neznámou rukou z místa nebezpečí.
To dobou se dívala doma Sabina s tatínkem na televizi.Otec přepnul na fotbal právě ve chvíli záběru kamery na běsnící dav v hledišti.Sabina nevěřila svým očím: viděla Matěje,jak neohroženě hází sedačku a pak těsně uniká policejnímu obušku.Tohle že je ten její bývalý ťunťa Matěj? Uvnitř jí zalil obdiv a zároveň lítost,že také není v té akci.Musí tu dřepět v seladonském bytě jako skleníková růže.S tím svým druhým klukem se už taky rozešla – byl to vejtaha.
Matěj zatím jako zázrakem vyvázl z dosahu policejních obušků.Teprve teď se podíval,kdo ho vlastně vyvedl z nebezpečného kotle. Usmívala se na něj krásná fanynka - dívka jeho věku,omotaná vlajkou klubu.
Díky,díky… vysoukal ze sebe Matěj.Když už jsme vyvázli,půjdem někam na pivo? řekla dívka a nádherně zamrkala očima..A v tu chvíli Matěj věděl, že ona bude jeho celý svět…
Rich.