Mráček a Obláček
PAN MRÁČEK A PAN OBLÁČEK
Pan Mráček byl takový obyčejný muž, který přes běžné radosti života prožil - jak už to tak bývá i nějaká ta zklamání a prohry. Měl ale zvláštní povahu. Pozitivní události, které ho potkávaly bral jako samozřejmost, kdežto cokoli mu „nešlo pod vousy“ bral téměř jako útok na svoji osobu. A tak byl věčně nabubřelý a zahořklý. Vytvořil si svůj vlastní černý svět. Vše v něm bylo temně zamračené, špatně myšlené a podezřele provokativní. Šířil kolem sebe nevraživo a lidé ho nepotkávali rádi.
Jednou se přistěhoval do jeho sousedství nějaký pan Obláček, učitel jazyků. Byl to muž vzdělaný, který také samozřejmě prožíval slasti i strasti života tak,jak přicházely.
A nebyla to náhoda, že se ti dva zanedlouho potkali, no vždyť byli sousedé.
„Dobrý den“ slušně pozdravil pan Obláček. Mráček jen nesrozumitelně sykl na půl úst. Ale protože potřeboval ventilovat svůj přetlak, hned na Obláčka vysypal emotivně něco, co snad ani nelze reprodukovat naplno: „Viděl jste ten BO…. na dvorku? Každý na to PR.. a nikdo neuklidí. Je to prostě v PR…. a lidi jsou KR….
Pan Obláček nejdřív oněměl úžasem nad Mráčkovým slangem, ale pak se mile usmál a řekl: „Tak pojďte sousede, uklidíme těch pár věcí spolu“
Na Mráčka už se nikdo takhle dlouho neusmál a přátelským tónem jej neoslovil. Podlehl kouzlu optimismu pana Obláčka a dali se do práce.Než se Mráček stačil zase naštvat, bylo uklizeno.
Když skončili oslovil bodře pan Obláček pana Mráčka: „Milý sousede, všiml jsem si, že s oblibou vyslovujete slova,začínající na hlásky – BO.. PR...a KR... Omámený Mráček zamumlal: „Mě se potom vždy tak nějak uleví…“
„Víte co?“ odvětil Obláček „znám slova která začínají stejně a uleví se Vám možná víc. „Která to jsou?“ byl zvědavý Mráček.
„No – když uděláme nepatrnou změnu a přidáme nad R háček, tak můžete pojmenovat své prožitky slovy BOží, PŘátelské a KRásné.“
„Hmmm…“ zamumlal polohlasně Mráček… „Boží,Přátelské a Krásné, Boží,Přátelské a Krásné….“ stále opakujíc ta slova jako mantru pomalu odcházel.
Druhý den lidé pana Mráčka nepoznávali. Byl usměvavý,slušně zdravil a nadávku jste od něj neslyšeli. Některým to nedalo a jelikož tušili,že je za tou změnou pan Obláček, tak jej navštívili. „Sousede, co vyvolalo tu změnu u pana Mráčka?“ ptali se. „Ále, jen prostě vyměnil svá slova za jiná“ usmíval se pod vousy pan Obláček. Lidé kroutili hlavami, že by jen tohle bylo příčinou té změny? Takový jednoduchý trik? Učitel Obláček však věděl své. Za ta léta praxe už dávno poznal, jakou mají vyřčená slova moc a energii. Jak snadno mohou otrávit člověka a jeho okolí, či naopak že mohou slova působit jako nositel Přátelství, Krásy a Boží Lásky. Prostě stačí jen změnit slovník J
Rich.